Dneska to bude takový odlehčující článek ze života, ale i tak by mohl být přínosný. Odpoledne kolem třetí hodiny jsem jel do nedalekého města (cca 20tis. obyvatel) obnovit si pozastavenou živnost. Měl jsem hodně času, zpáteční autobus mi jel docela za dlouho a tak jsem ještě neměl vymyšlené, co budu ten volný čas dělat. Řešení se ukázalo, když jsem kráčel ulicí směrem k tamnímu náměstí. Před sebou jsem si všiml slečny, tak 21-25 let staré, která se na mě zaměřila. Neviděl jsem u ní žádný dotazník, žádné formuláře a tak jsem netušil, že něco propaguje, než jsem k ní přišel.

Hned mě oslovila, nevzpomínám si přesně jak, ale vím, že to rozhodně nebyla otázka jakou často slýchávám v podobných situacích: „Dobrý den, chtěla bych vám představit/nabídnout náš produkt/služby, máte chvíli čas?“

Otázce s časem se vyhnula, nezdržovala hned se pustila do prezentace. Dělá reklamu pro firmu Flagrance, která přináší na trh novou kolekci vůní a ona má za úkol tuto značku propagovat.

Ze začátku rozhovoru prezentovala, o co vlastně jde a snažila se navodit profesionální atmosféru, a ujistit zákazníka, že zastupuje firmu, nabízející kvalitní produkty. Poté se zaměřila konkrétně na produkt a předvedla jeho hodnotu. V průběhu rozhovoru se mě snažila zapojit otázkami, zda o tom vím (nevím, TV nesleduju a ani reklamu s prsatou blondýnou neznám). Tak z rozhovoru udělala dialog, i když mluvila hlavně ona. Poté, co předvedla hodnotu produktu, se pustila do samotného „nucení“. Začalo to tím, že mi nabídla dva parfémy úplně zdarma! (úžasné), s tím, že to ale nemůžou dávat zadarmo a tak si musím třetí produkt koupit (cena 800). Každý parfém měl cenu asi 1000kč. Jenže jsem se ještě musel zúčastnit super soutěže a tipovat, jak dlouho je firma Fragrance na našem trhu. Když jsem odpověděl 2x špatně, pomohla mi tak, že nešlo neuhádnout správnou odpověď. Super vyhrál jsem! Poté jsem tedy mohl získat to balení 3 parfémů pouze za cenu 800kč. V průběhu rozhovoru se ze mě snažila udělat jedinečného zákazníka – říkala, že za den má vybrat 20 sympaťáků a vybrala zrovna mě (no nedivím se ). Samozřejmě to byla další část její strategie a účinná.

Pak ale zjistila, že těch 800kč nemám a tak jsem začal trochu já. Upozornil jsem ji na nějaké chyby, které jsem během rozhovoru zaznamenal, pokecal o té její práci atd. Pak když už konverzace vázla a chystal jsem se k odchodu se nakonec rozhodla a řekla, že když jsem takový sympaťák, nechá mi ten nejdražší pánský parfém jen za 200kč, ale nesmím to na ni říct. Dala mi parfém do ruky a já zbaven smyslů jsem jí těch 200kč poslušně odevzdal, skoro jakoby to byla má povinnost.

Po nějaké době se mi to rozleželo v hlavě a já si uvědomil, že jsem ten parfém vůbec nechtěl a že se by se mi ty peníze hodily na jiné věci. Naštěstí nevoní tak špatně, tak ho využiju…