Dnes je prvního září. Studentíci si vesele cupitají do školy a těší se, jak se budou dalších 10 měsíců hezky učit. Já na školu nejdu, ujel mi bus na přijímačky (toto není vtip). Zjistil jsem, že když nezískám potvrzení o studiu, tak budu muset platit vyšší zálohy na zdravotní a sociálně. Kromě toho stále bydlím s rodiči, kterým budu muset platit za bydlení a jídlo. No a taky chtějí, abych někde makal. Ale i tak, prostě nebyla jiná možnost a tak jsem si začal hledat práci.

Něco jsem objevil a domluvil jsem si pohovor dneska na půl desátou v Brně. Večer jsem začínal být nervózní a bál jsem se, že zaspím (jako vždy při něčem důležitém) a ráno jsem se klasicky probudil o hodinu dřív sám od sebe (jako vždy při něčem důležitém). Očekával jsem nějaký ukrutný pohovor se starým ředitelem, který se mě bude snažit dostat otázkami – Proč zrovna vás by jsme měli vybrat?

Naštěstí se mi zlepšila nálada, když jsem v autobuse potkal bývalou spolužačku a trochu pokecal. Na pohovor jsem pak přicházel s dobrou náladou a slabým kašlem. Vyplnil jsem dotazník a za chvíli přišel ředitel, se kterým jsem měl mít pohovor. Byl to borec max. 30 roků, úplně v pohodě. Představil firmu, kterou vedl, řekl něco málo o tom, co dělají (zatím nemám vůbec tušení, co bych měl vlastně dělat) a pak se trochu ptal na to, co jsem dělal v minulosti.

Čekal jsem, že ho třeba bude zajímat jakou mám školu, jaký umím jazyky, jestli mám řidičák…Na maturitu se narazilo jen při tom, když se měl ptal, co jsem dělal do teď. Zajímala ho hlavně praxe, jestli jsem někde dělal. Jo dělal, v jedné dřevozpracující firmě, ale zkušenosti co jsem tam nasbíral jsou v tomto případě na 95,64% nepoužitelné

Pak jsem teprve vytasil své eso – podnikání.

• To, v čem snad nikdo ze známých nepodporoval.
  
• To, o čem každej říkal – Semínka! Dneska je krize, to nikdo kupovat nebude, dělej radši něco jinýho.
• To, čemu jsem neměl dávat přednost před tou kurva veledůležitou školou.

To jediný pana ředitele zajímalo a zaujalo. Tak jsem mu pověděl, co dělám, jak prodávám semínka a dovážím je z Anglie a tak. Nebýt toho, tak tam vlastně nemám co říct.

A o tom má celý článek být. Podnikejte pokud vás to baví. Dělejte co vás baví. Nenechejte si do toho od jiných kecat, i kdyby to byli vaši rodiče, vaši nejlepší přátelé, vaše přítelkyně. Pokud cítíte, že to má být tak jak chcete, pusťte se do toho.

A taky kašlete na školu. Jde tam jen o ten závěrečnej papír, nevím jak na výšce, ale maturitu nějak uhraje skoro každej. Ve škole /pokud nemá odborné zaměření/ praxi nezískáte. Hlavně se tam učí blbosti, který nevyužijete jinde než na výšce. Půlku věcí, co jsem uměl před maturitou teď neumím a nevadí mi to. Dokážu vydělávat i bez nich.

Pokud si někdo myslí, že po maturitě bude vhodný na nějakou dobrou pozici, tak to teda nevím. Když jsem vyšel ze školy, měl jsem hlavu plnou dramatu z první poloviny 20. století, předválečné situace v Evropě, plnou Lcd monitorů ale nikde nic co by se hodilo, do kterékoliv práce. Člověk žije 4 (nebo dokonce let uzavřený v takové zláštní skupině (asi o 30 lidech), která každým rokem víc a víc připomíná nějaký ústav pro duševně choré. Učitelé nemají přehled, co se děje mimo tento ústav. A tito lidé, vás připravují do pracovních pozic. To je ale sranda.

Tento článek byl napsán ve velké euforii. Při psaní nebyli využívány žádné legální či nelegální drogy. Článek nestojí na pravdivých faktech, je to pouze výmysl autora.